Reforma
CO JE REFORMA?
Reforma psychiatrické péče a péče o duševní zdraví, je systémovou změnou poskytování psychiatrické péče, kde hlavním cílem je zvýšení její kvality a efektivity a zejména zvýšení kvality života a omezení stigmatizace lidí s duševním onemocněním. Cílem reformy je vytvořit systém dostupných a kvalitních komunitních služeb v čele s Centry duševního zdraví, akutní lůžkovou péči ve všeobecných nemocnicích a ambulantní péčí.
Celý systém propojit do spolupráce na úrovni zdravotně sociálního pomezí a multidisciplinární práce všech potřebných profesí, kdy pacient/klient je klíčovým člověkem pro své zotavení a s ostatními profesionály pracuje na partnerské úrovni.
Cílem reformy je zvýšit kvalitu života osob s duševním onemocněním a naplňovat lidská práva duševně nemocných v nejširším možném výkladu.
Specifické cíle reformy jsou:
1/ Zvýšit kvalitu psychiatrické péče
systémovou změnou organizace jejího poskytování.
2/ Omezit stigmatizaci duševně nemocných
a oboru psychiatrie obecně.
3/ Zvýšit spokojenost uživatelů s poskytovanou psychiatrickou péčí.
4/ Zvýšit efektivitu psychiatrické péče včasnou diagnostikou a identifikací skryté psychiatrické nemocnosti.
5/ Zvýšit úspěšnost plnohodnotného začleňování duševně nemocných do společnosti (zejména zlepšením podmínek pro zaměstnanost, vzdělávání a bydlení aj.).
6/ Zlepšit provázanost zdravotních,
sociálních a dalších návazných služeb.
7/ Humanizovat psychiatrickou péči.
Reforma, která v České republice začala probíhat pro revoluci 1989 v gesci neziskových organizací, občanského sektoru a psychiatrické společnosti a jednotlivými osobnostmi z řad pacientů samotných, psychologů jejich rodičů, manažerů a ředitelů jednotlivých služeb a organizací, osobností psychiatrů, psychologů, zdravotních sester, sociálních pracovníků, adiktologů, speciálních pedagogů aj.. V roce 2017 30ti letá snaha dostala celostátní rozměr. Stala se prioritou vládních strategických dokumentů.
Byl vytvořen v gesci MZ ČR široký multiprofesní sestavený tým, který pracoval v řadě transformačních projektů. Vyústěním koncepční snahy a konsensu všech stran byl zpracován a Vládou ČR přijat NÁRODNÍ AKČNÍ PLÁN PRO DUŠEVNÍ ZDRAVÍ 2020 - 2030.
Celá reformní snaha byla propojena i do všech krajů České republiky. V Ústeckém kraji byl zpracován a přijat Plán duševního zdraví v Ústeckém kraji a zpracována Strategie rozvoje zdravotní péče, jež integrovala cíle a opatření z plánu duševního zdraví.
VIZE DO ROKU 2030
Chápeme-li zdraví jako „stav plné tělesné, duševní a sociální pohody“, nikoliv jen jako „nepřítomnost nemoci či vady“, je cílem Národního akčního plánu /NAPDZ/ zabezpečení podmínek pro plné zdraví obyvatel České republiky z pohledu široké oblasti charakterizované jako duševní pohoda. Současně by měl být do roku 2030 dokončen systémový proces reformy psychiatrie do takové míry, aby bylo lidem s duševním onemocněním umožněno prožít, i přes hendikep duševního onemocnění, maximálně možný kvalitní život s důrazem na dodržování všech práv obsažených v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením.
Cíle a opatření NAPDZ nevycházejí pouze z od stolu provedených analýz. Jsou výsledkem empirických zkušeností řady lidí zapojených do projektů, jež v první fázi nastartovaly velkou systémovou změnu v oblasti duševního zdraví. Právě problémy a obtíže při jejich řešení v této fázi identifikovaly potřebné změny v oblasti financování, legislativy, řízení apod., které je nutné upravit do takové míry, aby se dříve velice rozdílné části jednoho celku sladily a fungovaly společně pro synergické efekty.
Jak bude vypadat oblast duševního zdraví v roce 2030? Celek je poskládán ze vzájemně propojených oblastí – koordinace a řízení poskytované péče, síť služeb v komunitě, lidské zdroje a odborná příprava, legislativa, ochrana práv a zplnomocnění osob s duševním onemocněním, financování, destigmatizace, systém kvality péče, výzkum a informační systémy. Řízení je zajištěno koordinací veřejné politiky duševního zdraví ve dvou základních vzájemně harmonizovaných úrovních.
HORIZONTÁLNÍ KOORDINACE
Je zajišťována harmonizací postupů jednotlivých zúčastněných ministerstev v souladu s úkoly vyplývajícími z NAPDZ. Tento institut s sebou přináší zřízení nové nadrezortníplatformy v podobě Rady vlády pro duševní zdraví (dále jen Rada vlády) jako koordinačního a poradního orgánu na úrovni ministrů, který úzce spolupracuje s relevantními poradními orgány vlády ČR a je propojen s již existujícími pracovními skupinami a výbory reformy psychiatrické péče.
VERTIKÁLNÍ
KOORDINACE
je pak zajišťována harmonizací jednotlivých aktivit na politiky duševního zdraví na lokální úrovni (krajská a obecní úroveň) s tím, že zohledňuje místní kontext, podmínky a potřeby. Funkční řízení na nadrezortní úrovni je pro hladký průběh reformy péče o duševní zdraví zcela esenciální, proto v roce 2020 bude implementováno horizontální řízení procesu. Vertikální řízení bude formou pilotních projektů na 3 krajích ČR do roku 2030 nastavováno a po roce 2030 plošně implementováno tak, aby nastavené změny systému poskytování péče byly v rámci jednotlivých krajů dále rozvíjeny, průběžně evaluovány a upravovány na základě dat a funkčně koordinovány.
V roce 2030 Komunitní služby duševního zdraví fungují ve prospěch zdraví všech občanů v jejich regionu bez omezení. Slouží těm, kteří jsou registrovaní jako pacienti/ klienti, ale také těm, kteří se pacienty / klienty mohou potenciálně stát, a zároveň jsou k dispozici těm, kteří potřebují péči, ale je pro ně těžké si o ni říct, nebo se jakkoliv vyjádřit. Spektrum služeb je k dispozici i těm občanům ČR, kteří nepotřebují specializovanou péči o duševní zdraví, ale čerpají z přítomnosti služeb duševního zdraví v dalších oblastech mimo zdravotní oblast.
Komunitní péče o duševní zdraví funguje na multidisciplinárním přístupu, jehož jádro tvoří multidisciplinární týmy nejenom pro závažně duševně nemocné, ale i pro další cílové skupiny, jakými jsou děti, dospívající, osoby trpící demencí, osoby se závislostí a pacienti/ klienti s nařízenou ochrannou léčbou.
Změnové procesy iniciovaly vznik vyváženého modelu péče zvaného BALANCED CARE, který reflektuje priority uživatelů péče a specificky odpovídá na jejich potřeby. Tento systém má vyvážený poměr mezi komunitními a nemocničními (konvenčními) službami, mezi stacionárními a mobilními službami, s důrazem na jejich poskytování blízko bydliště uživatelů.
Obsahuje následující komponenty:
primární zdravotní péči coby silnou integrální součást podpory duševního zdraví; –
ambulance, jež jsou provozovány jak v podobě samostatných odborností, tak transformovány do podoby malých týmů zdravotní péče o duševní zdraví v intenzivním propojení s primární péčí somatickou zahrnující psychoterapie, skupiny, stacionární programy;
multidisciplinární týmy pro všechny cílové skupiny, které působí někdy samostatně, jindy propojeně (např. v periferních oblastech) s akcentací jejich postupného rozvoje;
terénní týmy, tj. týmy složené ze sociálních a zdravotnických pracovníků; psychiatrická lůžka určena pro krátkodobější péči a specializovanou léčbu s definovanou sítí lůžek pro ochranné léčení s rozdělením dle rizikovosti (vysoce rizikové, střední úroveň rizika, nízká úroveň rizika); akutní lůžka na menších odděleních všeobecných nemocnic naplňující standardy kvality a personálně napojená na komunitní týmy; centra denních služeb; denní stacionáře;
psychoterapii a služby psychosociální podpory aktivizační služby;
terapeutické komunity; bydlení, které je dostupné, s různou intenzitou podpory dle potřeb uživatelů, co nejvíce se blížící běžnému způsobu života v přirozené komunitě;
služby v oblasti zaměstnávání ve všech jejich potřebných formách co nejblíže otevřenému trhu; pomoc při realizaci práv v oblasti duševního zdraví; svépomoc; podpora pečujících rodin
10 principů péče orientované na zotavení
se z duševního onemocnění.
1. Podporujeme obnovení zdraví, fungování a identitu.
To může být označováno jako tři hlavní domény zotavení. Jsou vzájemně propojeny, ale i přesto mohou být odděleny. Není žádná hierarchie. Léčba orientovaná na zotavení zahrnuje tyto tři oblasti a s člověkem pracuje na oblastech, ve kterých chce on sám uspět.
2. Nabízíme naději na zotavení.
Nabízení naděje je klíčovým zákrokem. Člověk cestu zotavení bez naděje nezačne.
3. Ptáme se samy sebe ve všem,
co děláme: pomáháme, nebo překážíme.
Jakékoliv zákroky a zásahy, které máme, mohou potenciálně být kontraproduktivní, neboť nemusí odpovídat stupni léčby, kterou člověk potřebuje.
4. Soustředíme se na to, co je silné, ne co je špatné.
Je důležité prozkoumávat silné stránky jedince, jeho talent, ambice a schopnosti.
5. Rozhodujeme S a ne O uživateli služeb.
Odborník a člověk/ klient/pacient/ konají rozhodnutí společně. Tento proces začíná v práci s diagnózou, která může být popsána, jako společně porozumění tomu, co se vlastně děje…
6. Uznáváme, že expertíza člověka,
který využívá služby je stejně důležitá, jako ta naše.
Dialog s člověkem je setkání dvou odborníků. Expertíza odborníka se skládá ze znalostí, zkušeností a schopností vést dialog. Expertíza člověka /klienta / pacienta/ jsou zkušenosti, cíle a vědomí o tom, co mu v minulosti pomáhalo a kdo, nebo co jsou jeho zdroje, kompetence, talenty.
7. Spolupracujeme se
sociálními „investory“ a dalšími účastníky.
Velká část zotavení se odehrává mimo služby duševního zdraví: v práci, ve škole, s rodinou, v komunitě. Proto je spolupráce služeb duševního zdraví se sociálními „investory“ a účastníky důležitá.
8. Uznáváme práva člověka
/uživatele/ pacienta/ „zdravě“ riskovat.
Popírat a omezovat práva a možnost „zdravě riskovat“, často podkopává možnost zotavení.
9. Spolupracujme s rodinou a sítí jakožto se zdroji a partnery.
Ve většině případů je lepší procházet cestou zotavení společně s ostatními, rodinou, partnery, kamarády aj.
10. Sdílíme a začleňujete znalosti.
Léčba orientovaná na zotavení vyžaduje zapojení objektivních, subjektivních a normativních znalostí.